LÉON DIERX.

Ty svaté Mlčení, buď pozdraveno,

tys matkou nejsladších snad tušení!

Je, skálo, znáš, i tichá, mořská pěno,

to svaté Mlčení.

Je v chvíli rozkoše znáš nejlíp, Ženo,

ve svalů křeči, srdcí bušení!

Vy, Mrtví, zvlášť, jichž nejhlubší jest věno.

Však jednou, jak jsi bylo prolomeno

a samo dalo jsi se do pění,

zněl, Dierxi, tvůj zpěv! Dnes tvoje jméno

jest resignace kouzlem posvěceno,

viď, svaté Mlčení?!