Leonidas.

Za Marathon děsnou pomstu stroje,

k Thermopylám pošinul své voje

Xerxes král, a vyzval Leonida

bez odkladu, ať mu zbraně vydá;

slunce tvář že zatmí perské střely.

Leonidas vzkázal nepříteli,

v stínu doba z boji že je vhodna. –

Jak když vichr moře vzbouří do dna,

perské voje za děsného křiku

přívalem se ženou do průsmyku.

Leonidas s Řeky, jak lev pravý,

odráží je, nával jejich staví.

Marně Xerxes zuří, laje zjevně.

Hrstka lidí průsmyk drží pevně.

Zatím dílo započala zráda.

Hřbetem horským zavedl jim v záda

Efialtes perských vojů řady.

Zvolal Leonidas: „Kdo chce tady

bit se do poslední kapky krve,

zůstaň se mnou!“ Zůstali. Jak prve,

ba snad ještě hůře bitva zuří –

v každém Řeku roste síla tuří.

Kupy mrtvol – krev jak voda teče. –

Pohrouženo vpadlo ostří meče

v pevná prsa posledního Řeka. –

Padlých památka je věčnověka.

Kamenného lva jim na hrob dáno,

na podstavci nápis vytesáno:

Zvěstuj, poutníče, že tlí tu kosti

vlasti synů padlých z povinnosti!