LES ADIEUX.

Uštvaná hlava na tvých prsou stůně –

Děvčátko, vzpomínáš? Byl svátek veliký.

Z té naší stráně táhly divné vůně

rozkvetlé krve – moře eriky –

Uštvaná hlava nechce myslit na nic –:

na chvíli rozchodu, ni osud náš.

Kvetoucí krev z těch nekonečných hranic

oba nás zalila – – Děvčátko, vzpomínáš?

Víš, jak jsem miloval tvé dobré dlaně –

hebce v ně kladl divné srdce své –?

Děvčátko moje, dýchej, dýchej na ně – –

Laisse moi caresser tes cheveux, tes cheveux!

Ó vzpomínej – byla to slavnost velká.

(Spíš řekl bych: byl bolestný to sen. –)

Dnes v moři tom už ani vítr nelká –

Jadis, jadis! – můj duch tam bloudí jen.