Les po bouři.

Od hor se mračí, hrom dřímá;

zhýčkán dřív perutí vánku

hvozd noci v objetí dřímá

a mluví v polospánku.

Ó běda, až zděšen se vzbudí,

až pozná, že nad ním už slétá

ta hrozná, blesk žhavý v své hrudi,

jejž v kyprá ňadra mu vmetá.

S kleslou až, s rozbitou hlavou

vůkol se rozhlídne všude

a nad zlobou zběsile dravou

den mladý kvíleti bude. –