Les se modlí, ticho všecko,

Les se modlí, ticho všecko,

či svou jarní píseň sní?

slyšíte ji? vzniká, pučí,

chvěje, vznáší se a zvučí,

ba už celým krajem zní.

V sadě rozpuklo se poupě,

jabloň žene v květ, a bez

blíže domku pěkně zticha

dívce do okénka dýchá:

máme jaro, dítě, věz.

Pohleď kolemkol, ta krása –

ach, jaký to děsný pal!

bože, mně se hlava točí,

to je od tvých žhavých očí,

zkvet’ jsem, abych opadal?

Divno, divno – i v té smrti

sterá ovládá mne slasť,

zlaté děvče, pověz slovem,

snad v tvém oku blankytovém

zasvitne mi nová vlasť.