LES SŠEŘENÝ –

Les sšeřený, list chrastí pod nohou,

večerní chmury plují oblohou,

rozteskněn sám a vzpomínkami štván

jdu sklán.

O jarních dnech, o květech duše sní,

zda v cestách mých se někdy vyjasní,

zda na mém trní růže vykvetou,

zda rozvijí se a pak zavoní,

zda hvězdy blíž se k snům mým nakloní

a zaplanou v noc mou,

i v mou. –

Duši mou lačnou, kdo ji ukojí,

kdo rány rudé zlíbá, zahojí

a kdo dá odpověď? –

Les zachmuřen, vše mlčí a vše sní. –

Jak by se bály mraky poslední

prchají v šeď. – –