Les to viděl.

Milý hochu, nejsi věrným,

jak jsi jindy býval:

ptala jsem se lesa na to

a on hlavou kýval.

Když jsi tenkrát u zálesí

o lásce mi zpíval –

věřila jsem; les však hlavou

povážlivě kýval.

Věřila jsem, vždyť úpřímně

v oko mé se’s díval;

proč už tenkrát les tou hlavou

nedůvěrně kýval?

Vím teď, co les dávno věděl,

kolik jsi jich míval:

s Bohem! hledej jinde štěstí,

les mi k tomu kýval.