LES VÍTAL MĚ V LISTNATOU BRÁNU...

Les vítal mě v listnatou bránu:

Kdes meškal dlouho tak?

Již zeleň vlá po šírém lánu,

a mně se vrátil pták.

Plá v slunci zlatý vlas břízy,

a v šerý chvoje stín

tvá známá pěšinka mizí

a kyne ve snů klín.

Zdroj pění se, hovoří, zpívá

po skalních balvanech,

vřes kvete, sasanka snivá,

a v hedváb změněn mech.

Tůň skalní v hlubinách tají

zas kouzlo bájných dum –

pojď, větve mé přístřešek dají

zas vlídný všem tvým snům!