LES.

Les, který tady životem zvem’,

hluboký, dlouhý a tmavý,

neslyšen, neznám, honí kdos v něm

všecko, co bílý den zdraví.

Ukryj se v bázni pod stmělý strop,

utaj se v stínu a šeři,

někdo již stoupá do tvojich stop

a již ti do srdce měří.

Přes chvíli stihne někoho šíp,

a ten se bez ducha kácí;

nevíme ani, zda je tak líp,

anebo všecko-li ztrácí.

Tak to šlo včera, tak to jde dnes.

Kdo jen ten hrozný luk nese?

Smrť, to je pouhý poslušný pes

pro kořisť mizící v lese.