Les.

Po trávě svadlé jdu, po listí spadaném,

mha všude kouří se a slunce mdlé v tmy pílí.

Jdu v luzích pěšinou; močálů shnilým dnem

zdupaná třeslice do svadlých trav se chýlí.

Les v modré dýmá mze; je skorem nezměněn,

jen duby žluty jsou a břízy opadaly;

tak světák vyžilý zimničně čeká sen,

a usnout nemůže, neb hlava, ta jej pálí.

Po hrách a hostinách, po zpěvu, přípitcích,

když šperky prohrány a květy kdy již prahnou;

sám v herně zůstává ležeti v koutě tich,

vínem rozlitým podzimní vůně táhnou.