LESBIE. I.

Nad bohy větším zdá se mi být,

kdo může, Lesbie, u tebe snít,

zírat ti v obličej, na retů květ,

poslouchat tebe a zapomnít svět!

Poslouchat sladký tvůj veselý smích,

který mne zbavil v ráz všech smyslů mých.

Lesbie! tebe zřít, tvůj hladit vlas,

jazyk můj tuhne již, vázne mi hlas.

Plameny běhají po mne a zvuk

tajemný slyším a v tísni těch muk

oči mé kalí se. Rci jen, ach, kam

povede život můj? Kárám se sám.

Nadarmo myslím na Illia pád,

k čemu to ale vše v mysl si brát?

Nad bohy větším zdá se mi být,

kdo může, Lesbie, u tebe snít!