Lesem nocí temnočirou

Lesem nocí temnočirou

rozléhá se sosen zpěv:

„Vzhůru, vzhůru sestry měřte,

z vlhké půdy vláhu beřte

do kořenů jemných cév!

Z cév těch v dřík a silné větve

žádná v ssání neulev,

pučte, sestry, velké malé,

třeba je nás neustále

na skříň, pro ples, pláč i hněv.

Třeba chvoje, bujných větví,

třeba čile vzrostlých dřev –

ptákům chvoj, by spali v hebku,

větve – malým na kolébku,

těla – starým na rakev.“