Lesem tápá, poletuje

Lesem tápá, poletuje

tupě, oddaně a tiše,

větev ostrá peří ruje,

rýhy v hlavu krví píše;

znaven v zem sed’ podřimuje.

Hladov opět poletuje,

tápe, do kola se točí

kos, má prázdny důlky očí,

vrána vyklovala mu je.

Starý, sám a opuštěn.

Used’ zas a hlavu chýlí

šedý na kořen.

Zacvrliká, zvolna dýše,

– lesy klidem hrana šelestily –

tupě, oddaně a tiše.