LESNÍ.

Uzounkou stezkou mezi smrčím

kol srázných kaskád bystřiny

hloub prodírám se, shýbám, krčím

za ptačím hvizdem v houštiny.

Dech vonný kane letorosty,

jichž vábí svěžím chladem tmáň,

jen občas útlá nad podrosty

se bříza vzpne jak bílá laň.

A vesele si hlavou třese

a tichou písní ševelí.

V mém srdci divá touha hne se,

kdy v šer má laň se zabělí?...