Lesní cestou.

Kdy z jitra dnes pod stinným stál jsem bukem

– dva jezdci v stromech náhle kmitli se mi!

Na širé stezce lehkých podkov hlukem

trysk ořů jich po tvrdé zvonil zemi –

a v mžik juž na to krásná, mladá paní

v čarovných lící svěžím zardívání

kol s chotěm svým se mihla alejemi...

Vstříc kývala jim tmavá sosen brána.

A blíž a blíž se nesli k stěně hvozdů,

jak párek plachých, jásajících drozdů,

až v modré páře jesenního rána

mi znikli posléz rychlých ořů během...

A stezka před mnou byla posypána

jich koní pěnou, jako bílým sněhem.