Lesní motiv.

To srdce není opuštěné,

jež jenom jednou milovalo,

a jak strom z jara v listí žene,

tak v zeleň svou a v květy hnalo.

Ach, přešlo všecko. Květy zvadly

a opad’ list, jak vždy to bývá,

a za jesenní mlhy schladlý

se u lesa strom pozachvívá.

A přešly všecky štěstí chvíle,

kdy slza maně vstoupí v řasy,

kdy líbají se ruce bílé,

a kdy se hladí drahé vlasy.

Ty chvíle a ty okamžiky,

ten zápal a ti snové čistí,

ty schůzky a ty teplé rtíky:

to vše je jako spadlé listí.

Snad řekne kdo: Proč v suché strouze

kol stromu toho listí hnije?

A strom ten starý z něho pouze

jak srdce z mrtvé lásky žije.