Lesní motiv.

Klín lesa plný tajné hrůzy

se zvolna stmíval víc a víc,

laň polekaná plaše v chůzi

se zastavila číhajíc.

Let netopýra křivolaký

se mihnul jen a zašustil,

mně zdá se, večer všecky mraky

že lesu na klín upustil.

Ó bude noc to teskná, dlouhá,

noc beze hvězd a bez luny!

v tom nesměrná po světle touha

provála stromů koruny.

A juž to jako hymnou šumí,

po světle volá každý list,

to nářek, pláč, to stesk a dumy

z tmy keřů, korun, z temna hnizd.

Má duše s nimi. V tom však znáhla,

jak dravec na lup vyskočí,

tmy škrabošku noc drze stáhla

mi přes čelo a přes oči.