Lesní noci.

Něhy plná, čarodějná,

vábná noci lesní,

kdož se v různé tvoje krásy

prostodušně vesní?

Kdož je může vyzpívati

skrovným písně slovem?

vázneť srdce zadumané

ve skvostu vždy novém. –

Kdož tě může vylíčiti

na bělostné blance,

kdo můž’ v skrovné řádky vtěsnať

krás lahodné stance,

kdo můž’ srdcem obsáhnouti,

co tvé ňadro chová,

kdo tvé sladké šepotání

v zvučná řadiť slova?

Kdo můž’ žárem zpěvné duše

přizdobiti tebe?

Kdo předstihne svitem čela

zázrak tvého nebe?

Ty jen, když jsi nad jezerem

lesklou peruť zvedla,

hvězdami bys bezpočtými

vlastní krásu shlédla.