LESNÍ POTOK

Jde pod strání

a uhání

a zpívá si a skáče.

Co kaménky

a pomněnky,

co pějící mu ptáče?

Kol olšiny

a kaliny

a vrby ztrouchnivělé;

leč nedbá, stín

že trav a třtin

se v čistý proud mu stele.

„Hej, brachu, hej,

v dál nespěchej,

kde najdeš krásu jinou?

Tam vyschneš snad

neb budeš jat

a svět tě zkalí špínou!

Zde v zátiší“ –

Ne, neslyší

a směje se a pádí,

jak řek’ by: Lež! –

Nu, vzpomeneš

si na své vlastní mládí.

Chtěl’s, ó, ten let!

též vpřed jen, vpřed,

kde lesk by skráň ti zlatil –

ó, jak bys rád

teď v lesní chlad

se k tichým snům svým vrátil!