LESNÍ SCENERIE.

Scenerie kus té lesní

na mysl mi připadne,

v vzpomínkách když srdce teskní

o své lásce zklamané.

Do větru a bouře, zimy

k nebi strom se hrdě vzpjal,

a kořeny mohutnými

dole balvan objímal.

K nebi hledí v odvrácení,

v jeho větvích plno hnízd.

A ty nevíš, zda to není

lásky stisk či nenávist.

V moci jeho tvrdých ramen

leží balvan zakletý.

– V objetí mém jak ten kámen

ležela jsi před léty!

Na ty noci nevzpomínám.

Zvolna k zemi padá list.

K lásce jiné ruce vzpínám,

tebe drtí nenávist!