LESNÍ TŮNĚ

V kouzelných lesů zátiší,

hlubokou roklí ztajena,

kde ani vánky nedýší,

sní lesní tůně zlacená.

Modravé ticho zrcadlí

tajemná její hlubina,

neb v tento úkryt zapadlý

nevniká stezka jediná.

Co náhle ruší hvozdů sen,

že tichý záchvěv jimi táh’?

Les celý chví se okouzlen

a snivý šepot v korunách.

Strom každý větve kolíbá.

Oh! V zlatých vlasů záplavě

se k tůni Sylfa nahýbá

s korunkou čárnou na hlavě.