Lesní tůně.

V objetí lesa, šeptání chvoje,

do trávy padal chladivý stín;

na kraji bílo, hučení stroje,

v prorvaných slujích vstal kaolín.

Před léty v otvor propadla země,

zarostl travou hluboký dol,

vzpučely květy, oddechly jemně,

tichý mír táhl nerušně kol.

Později slabě prosákl hlinou

pramének slabý krystalných vln,

vyrostl rákos, pod ním se vinou

a nad ním vzduch je písněmi pln.

Jednou tu mládí stanulo bílé,

dojaté v tichou shlíželo říš...

nad tůní drahých snů žilo chvíle

tiše, tak tiše;... zda ještě víš?