Lesní zátiší.

Jak mile překvapuje mezi lesy,

ve stínu jedlí, břiz a buků směsi,

pruh louky, na ní myslivna pak bílá!

Ve trávě toulá se kol drůbež čilá,

a na rybníku, jenž spí bez hnutí,

si pluje teď pár pyšných labutí.

Dál malý zámek... Clonou žalusií

se v prvním patře jizby šeré kryjí,

jež pusty jsou, rok celý opuštěny;

uvnitř obrazy lovů zdobí stěny,

po chodbách, kde tvůj kročej dutě zní,

zříš přečetné parohy jelení.

A zámek čeká, sídlo ticha, míru,

zda vzejde jemu chvíle chvatu, víru

kdys na podzim za mlhavého času,

až při psů štěkotu a rohů hlasu

sbor honců vyjde v lesní úvaly, –

za štvanou zvěří houkne: Halali!