LESNÍ ZÁTIŠÍ.

Na metlici a jitroceli,

na řase trávy, na květu

svit paprsků se láme skvělý

ve drobných kapek sametu.

Zem vlhká jest a ticho sídlí

zde, v lesa koutu neznámém, –

jen brouk a motýl temnokřídlý

zná krytem větví cestu sem.

Jen pavouk jemná vlákna přede

od stébla k stéblu potají,

a stromů staré kmeny šedé

sem dlouhé stíny vrhají.

Les kolem bouří, vzdychá, šumí

a vypíná svůj majestát:

zde – pouze tiché vanou dumy,

a s nocí pták sem chodí spat...

Tak každé srdce v prostřed víru,

jejž život jemu ukládá,

si střeží klidný koutek míru,

kde v sladké sny se zapřádá.

Kde po klopotném boji denním

se k odpočinku zamyká,

své rány hojí zapomněním

a zvolna všemu přivyká.