Lesům českým.

Co jste se mne nablažily

stínem, září, hudbou, snem,

kolik bolu vyhojily

tišin svojich zázrakem,

kolikrát váš milý chlad

probudil mne k životu,

k vám svých písní pro notu

zbloudila jsem tisíckrát,

lesy, naše lesy!

Váš pramínku milý hovor

a studánek tichý lesk

tolikrát mne zlákal do hor

utopit v nich všechen stesk,

vašich větví vonný strop,

život cest a tolik dum,

tisíc štěstí zlatých stop

vznášelo mne k oblakům,

lesy, naše lesy!

Co jste se mne navolaly

tichým svojím kouzlem zpět,

když mi v očích slzy stály,

i když blahem chvěl se ret,

ve vás, ve vás – jednou jen

chtěla bych být šťastnou den,

zářících by věnec chvil

pro život mi dostačil,

lesy, naše lesy!