Lesy šumí.

By Antonín Klášterský

Kráčím lesem. Lesy šumí. Jako když se baví,

nachylují důvěřivě stromy k sobě hlavy.

Sosna k dubu uklání se, buky k mladé jedli,

jakoby to nejtajnější, sladký hovor předly.

A to listí letos nové! V celé lesní stráni

to je ruchu, to je šumu, to je povídání!

Pode kmeny, pod borůvčím staré listí hnije,

a můj každý kročej lesem hlouběj zatlačí je.

A tu vzdychne, jak by šlo to z hloubky samé země:

Šum si, šum jen, bujný liste, však též spadneš ke mně!