LESY.

Tmavé a hluboké lesy,

jaký to vane z vás šum?

O čem to pořáde sníte

ve stánku stoletých dum?

Naslouchám s tajenou bázní,

jaký žal ve vás se shluk’?

Rád bych se rozepěl s vámi

v příbuzný, důvěrný zvuk.

Něco jest, co mne k vám pudí,

rád bych, ach, rozuměl vám,

abych tu nebyl, ó lesy,

zcela tak sám a sám.