Lesy.

Ó lesy rozvlněné po obzoře,

vy hluboké a velké tmavé lesy!

Cos láká k vám, cos volá a zas děsí,

vás dal nám bůh, když nedopřál nám moře!

Vy máte stejné víry, strže stejné,

ty propasti a víchry, stejné vření,

týž slunný klid a stejné burácení,

týž plesný jásot, stejné nářky chvějné.

Vy máte vše, co kolébá a těší,

čím básník ještě všednost snésti může,

své mrtvé a kol skrání jejich růže,

své taje, které nikdo nerozřeší.

Ó lesy rozvlněné po obzoře,

ó tajuplný šume, děsné vlání,

z vás vane síla, vznět a odhodlání,

ó černé lesy, vy jste naše moře!