LETEM PŘES HALIČ (II Jak starých odraných slípek řad)

Jak starých odraných slípek řad

nesoucích tupě svou bídu,

stojí tu skupiny bědných chat

ve fatalistickém klidu.

Splácány z hlíny a ze slámy,

pár shnilých kryje je došků;

stěny si zívají děrami

a každá kloní se trošku.

Jen zlaté terče slunečnic

velikých, zářících, lepých

hrdě se dívají slunci v líc –

bolestně zoufalý přepych!

U plotu spadlého vychrtlý pes

vyje si protáhle v pole –

jedna jak druhá je taková ves,

takové neštěstí holé!