LETEM PŘES HALIČ (V Mohylu Kosciuszky viděl jsem)

Mohylu Kosciuszky viděl jsem

za rána nad Krakovem,

mohylu Unie Lubelské

k večeru nad šírým Lvovem.

Mohyla vítá tě při vstupu,

mohyla v rozchod tě zdraví,

a v jízdě přes tu tragickou zem

mohyla nejde ti z hlavy.

Tak na ty kraje, kde se všech stran

lká, volá, žaluje Bída,

již spurně, tvrdě a výsměšně

jen Bídnost odpovídá –

resignovaně se dívají

špičaté tiché dvě hlavy...

dva hroby... památka... pohádka

té staré polské slávy...