LETNÍ ANDANTE.

Pod zámkem s baštami, ve stylu Windsoru,

jsou u Vltavy louky idylické,

v modravém Šumava sní dálném obzoru,

kam z dubův aleje zříš gigantické.

Ty duby staleté se pnou tu ve vzdoru,

ač do mnohých už blesky hromem praly –

i lid tu vytrval, svou přežil pokoru,

když cizáci mu z těla duši rvali.

Teď je tu klidno... modrý letní den

se nad rovinou klene jako sen;

na lukách hedvábných se pasou laně,

jak čekaly by dotek tvojí dlaně;

v zrcadla rybníků se slunce dívá,

včel pracovitých zpěv tu v hymnus splývá,

a jako libele u Krásy zřídla

myšlence duše rostou zlatá křídla...