LETNÍ DEN POTULNÉHO PĚVCE. (I.)

Dík tobě, chato hostinná!

Ne za tvůj chléb a pití,

leč za to, že jsi v ňadra má

vrátila víru v žití.

Buď veleben tvůj hospodář,

muž rozumu a síly,

pod jeho střechou sladko spát,

sem vrah se nezamýlí.

Buď velebena hospodyň,

ta Marta starostlivá;

že anděl nemá lásky víc,

má duše věří snivá.

Než na žízeň jsem pomyslil,

už pohár na mne čekal,

zde Bůh mi mnohem bližší byl,

když k modlitbě jsem klekal

Buď požehnána dobrá chýž,

jež hosti vlídně chová:

Kdo nad lidskostí zoufal již,

zde uvěří v ni znova!