LETNÍ DEN POTULNÉHO PĚVCE. (VI.)

Vše konec má. Za starým hradem

se černají mračna blíž,

bříz vrcholy zašumí chladem,

vem harfu a do města jdiž.

Jde strašná paní Bouře,

jde zlobně do světa,

pan Vichor tančí před ní

a ulice zametá.

Prach zametá, až je černo.

skoč rychle v hospodu,

sic do harfy hrom ti břinkne

jak do hromosvodu.

Hromnička na stole hoří,

déšť v okna rupotá,

a hostinská v kruhu dětí

modlitby šepotá.

Aj, východ už se jasní –

ach, život můj je chvat –

zas dnové budou krásní,

v dál třeba pospíchat.

Za klobouček si vetkni

svou modrou květinu

a projdi město hlučné

i tichou dědinu.

Ať slunce v červáncích shaslo,

ty s klidem jdi už spát:

Tys lidem neublížil

a Boha měl jsi rád.