Letní den.

Ten šedý hvozd už na vše zapomněl;

zapadly doby, které bolely.

Je červen. V stráni javor rozpučel.

A země září všemi barvami.

Ztracené stezky hledám pod strání.

Co zbylo z toho, co jsem uschoval?

Ten šedý hvozd se tuším zapomněl,

když zahalil se v roucho sváteční.

A pláče spadly s větví šumících.

Ty hnijí v mechu dávno setlelém.

A vidím tady dámy galantní,

jak na provázku vedou mopslíky.

A země voní. To je nezvyklé.

A moje duše celá zmatena

pokleká zbožně v záři sluneční

a líbá vroucně kalich blatouchu.