LETNÍ DEN.

Hoj, to je den!

Na všech ploškách svých je krásně vybroušen,

že jako zlatý obláček, jenž nic už neváží,

tvoje srdce zmámené až k nebi odráží.

Hoj, to je den!

Jako by byl z plástve medu celý vykrojen!

Vzduch je čerstvě nadojen, a letní pohoda

na jazyku sládne ti jak rozmačkaná jahoda.

Hoj, to je den!

Jako bys byl znenadání do naha vysvlečen,

proměnil ses v mladém ránu v zápasníka muže,

jemuž sype červenec na tělo růže, růže...

Hoj, to je den!

To jistě jeho cípy drží tisíc mladých žen,

a proto je tak průhledný, a proto každá chvíle

přetančí tak lehounce a střevíčky má bílé.

Hoj, to je den!

Od východu k západu je krásně rozprostřen,

slunce nad ním opsalo svůj velký, zlatý kruh,

a každý stojí uprostřed, každý je mladý bůh.