Letní den.

Z věčnosti stromu, jenž všemírem

své mohutné haluze stře,

den letní plá oblohy safirem

a života plností vře.

Do nachu celý plá vyzlacen

jak plody, jichž plný má klín,

ku řece dívá se obrácen,

kde olšin chví hlubší se stín.

Břehem kdo kráčí, v snění svém rád

kvést nechá prastarou báj,

šeptem nymf slyší rákosí lkát

a faunů chechtem znít háj.

Pryč s těla, rychle ten protivný cár,

do vody vrhnout se slep!

proplavat v stíny se skrz plný žár

a cítit nesmírný tep.

V hučení buků a v šumění vod,

jež nad hlavou táhne co sen,

velkého žití tep, kterého plod

jest jak ty sám dnešní ten den!