LETNÍ DÉŠŤ.

Ještě ten teplý, tichý a vlahý,

ještě ten letní déšť měkký! –

Večer dnes příliš nadešel záhy,

snáší se k žlutým pěšinám,

jemně se dotek lenivé řeky,

poslouchám jen a vzpomínám.

V olše a habry bije on čistý,

večer co rychle se šeří,

jakoby prorážel zelené listy,

chvílemi crčí zděšeně,

vpíjí se v ptáků umlklých peří

a zase zpívá tlumeně.

A co tak tonou stromy už v mlze,

je mi, jenž jeho píseň mdlou slyším,

jakobych na rukou cítil tvé slze

roztékat tiše po prstech,

a tvůj pláč stává se tišším a tišším,

už jen to pláče v mojich snech.