Letní dny.

Den za dnem žárná koule vzplane

a oblohy báň proběhne,

a za hor vršky lemované

si v krvavý plášť ulehne.

Don za dnem slyším ptáky žvavé

vždy stejnou píseň štěbetat,

den za dnem vidím květy smavé

vždy stejně kvést a odkvétat.

Den za dnem s týmž se stýkám lidem,

jenž vždy se se mnou zastaví,

a s podivení hodným klidem

vždy tytéž vede rozpravy.

Den za dnem věčnosti v klín plyne

a nenese nic nového,

ni síly čerstvé v žití jiné,

ni záblesk věku mladého.

Jak voda v toku živořivém

můj život plyne tich a něm,

jej neměřím víc hodin kyvem,

však nudy svojí rozmarem.

A smrť až sprahlou duši zkojí

a ždanou dá jí proměnu,

a cit-li bude v hrudi mojí,

já vždycky snad jen vzpomenu

na zašlé dny ty s hrůzou lednou,

jak vzpomínám teď v mukách svých

na knihy nudné, čtené jednou,

jež znova číst’ už nechtěl bych...