Letní genre.

Na návsi v lípách stichnul vrabčí křik!

Je poledne a ruch již usnul v poli.

V stín pod vrbou tam lehli plaví voli

a oráč sed si vedle na mezník.

Kol dokola spí ticho po dědině.

V klid krajiny jen klapou kola v mlýně,

jen voda hnaná divou ručejí

zdá v její mír se dýchat prudčeji!

Jak výheň sálá blankyt vybledlý

a v bílém prachu rysy cest se topí.

Sekáči v rolích na mez pode snopy

si k odpočinku v chládek usedli,

a žert a smích se střídá v jejich kruhu.

Zde okna chat, – tam z brázdy rádla pluhů

se stříbrem třpytí jako zrcadla,

v jichž kotouč záře jitra zapadla...

Z podkroví stinné naší pavláčky

zrak volně bloudí přes vypráhlá humna –

– tam koníčka zní sotva píseň dumná,

a v kalužích se bělí obláčky.

Pes lehnul sobě dole přede vraty

a nad ním na zdi kocour mourovatý,

jejž vylákala záře slunka sem

se klidně zhřívá, vrtě ocasem...

Jen chvílí tiše hlavu pozvedá

a ježí hřbet, kam srpna dech mu praží.

V tom z dvířek chatky vběhlo na zápraží

v košílce malé dítě souseda!

A mourek, venku sotva stát je zočil

– v ráz na dvůr dolů se své zídky skočil,

a pes jak šipka letí ode vrat –

a každý z nich si chce s ním dříve hrát!