Letní jitro.

Sbor hvězd se na obloze tratí,

v kraj nebe zlatý roste lem,

noc, bezpočetných světů máti,

lká, slzí – na květech to znáti, –

snad sirou oplakává zem.

V luh slétá sivý holub s báně,

a setbu vlní boží dech;

pták zpívá, slunce lehá v stráně,

a zvonu vísky „Anděl Páně“

chví kovových se na ústech.

Kol všude jas a zvuk a vůně

z rtů děv i růží, bezu, rout;

chléb zraje v kyprém nivy lůně,

vše volno zas. Jen člověk stůně

pod tíží sterých žití pout.