Letní krajina.

Zde bledé Dryady vždy v létě hrají si,

pějíce arie kvetoucích palouků

a čistých myšlének, jež k nebi stoupají,

jak bílí motýli křídloma chvějíce.

Hvozd vánky šepotá, jež z moře linou se,

by vášně chladily svým něžným pocelem!

Hvozd kvílí, naříká, pak šumí nadšeně

do vzduchu zlatého, jehož se dotýká.

Modravé pahorky se v dálce stmívají...

Pan starý pod strání se válí na trávě

a píská na loutnu do letní krajiny

a vábí Najady, jež sedí na břehu

zelených potoků, šumících lukami,

kde kvetou blatouchy a bzučí čmeláci...