Letní myšlénka.

V žhavém letním slunci

celý dlouhý obzor leží,

kolik mil se kamsi táhne,

v nekonečno, zdá se, běží.

Keř jen, strom a štíty

chalup nad vlnami klasů

trčí v mdlém a parném vzduchu,

jenž má dneska tolik jasu.

Dál jdeš ze vsi luhem,

vrby nehnuly se vanem,

vyschlý potok v travách umdlel

mlčenlivým, letním ránem.

Zrnka písku plála

jak zrak rozumný a živý

a stvol květin každý v světlo

rozevřel svůj kalich snivý.

Jak by napínala

země sluch a zrak tu v snění,

zda již řinkne kosa v poli

prvý signál podjesenní.