LETNÍ NOC.

Noc červencová měkce krajem plyne,

zářící zlatem, pyšná královna.

Měsíce světlo hoří v dálce siné

a ze zahrad jde vůně čarovná.

Heboučký vánek líce něžně hladí,

dotekem jeho lehce chví se list.

A na dně srdce usnul smutek mládí

a dříme láska, dříme nenávist.

Pod křídlem noci bez ozvěny ztichá

všedního žití velká tragika.

Člověka radost, vášeň, žal i pýcha

před ohromností noci zaniká.

A člověk s nekonečnem splývá zcela,

sen odvážlivý zraky oslní.

Naděje dávná probouzí se vřelá,

zalévá srdce blaha náplní.

A nejjemnější hýbají se nitky,

úrodný země otřásá se klín.

Okamžik divný, hluboký a řídký

propouští světlo temných do hlubin.

Klid nesmírný a sladký k zemi slétá,

million hvězd se nocí třepotá.

A v dálkách kynou všechny krásy světa

a voní rudé květy života.