Letní noc.

Noc to byla červencová; olověná oblaka

padla náhle k ňadrům země, která spala bez ptáka,

bez vůně a bez měsíce v éther k trestu zakleta,

jak vyhaslá před stalety skalná, pustá planeta.

Ty jsi spala na mých ňadrech; první blesk tu v mraku vzplál,

sup mé vášně rozpjal křídla, košilku ti s ňader rval,

až tvé tělo v náručí mém začlo svíjet se a chvít

a já trnul, jaký náhlý zářící blesk v klín mi slít’!