Letní noc.

Níž, níž a níž jak nebe když se kloní.

Pták dřímá, mlčí. Květ tak prudce voní.

Jak velké perly leží rosa v listí,

a hvězdy jak když slzí a se čistí.

Je noc a není. Tichem noc, den světlem.

Strom stíny hází po trávníku zkvetlém,

však v koruně, jak měsíc na ni kane,

má listí jako sněhem posypané.

Šum křídel slyším. Do tmy netopýři,

jak luny jas je leká, kolem víří.

A dál jde noc tak modravá a tichá,

že slyšet mníš, jak zem tak klidně dýchá.

Jsem jako na dně v ticha velkém moři.

A vidím, keř jak světluškami hoří,

a čekám jen, jak dítě všemu věře,

že promluví Bůh z plamenného keře.