Letní noc

Ten slavný požár – barev šílení!

Ohňostroj rozehraný nad lesy!

Malincí tvorové – jste zmámeni,

když do krve svět celý lehne si...

Z popelu ještě jiskry vyskočí,

však uhasnou, však jistě uhasnou.

Noc zvolna kráčí s horských úbočí,

už v uzel váže zemi překrásnou,

překrásnou zemi, lidskou otčinu,

zjasněnou v barvách, temnem zalitou,

tu matku světců, reků, zlosynů,

zem kvetoucí i trním rozrytou.

V očích máš krev. A až krev dohoří,

noc údol mlčící až po vrch zalije.

Jen básník pod sloupovím strmých pohoří

v té chvíli zpívá tiché rekvie.