LETNÍ NOCI.

Máš, noci, perel víc, než moře ve hlubině,

a více démantů, než v ranním snění sad,

máš tolik slavíků a písní ve svém klíně,

co lásky srdce má, jež musí milovat.

Máš tolik myšlének, že svět jich neobsáhne,

a tolik jásotu, co ptáče za vesny

a tolik půvabu, v nějž duše stále prahne,

že světu celému jej vdechneš v smutné sny.

Ó dej mi hvězdu jen, by svítila mi v žití

a v temno duše mé pad’ světlý její jas,

ó učiň, démant tvůj ať v srdci se mi vznítí,

když paprsk naděje už v jeho šeru shas’.

Ó dej mi písně své, ať vyzpívám je z rána

a vpletu jejich květ své milé ve kštici,

ó dej mi myšlénku, jež krásou požehnána

v svět širý padne jak meteor zářící.

Jen síly dost mi dej v mé boly beze hrází,

dej peruť duši mé, by výš se mohla vznést,

žár nadšení mi dej v ten život, jenž mne mrazí,

a k skráním diadém mi upleť ze svých hvězd!