LETNÍ OBRÁZEK S TULÁKEM.

Za větrem na mezi čekanka roste,

tulák se pod ní vyhřívá...

Stranou jsou hadince, smolničky prosté –

šípek se květem zardívá...

Nebe je modravé, obláčků není,

klene se velce nade vším,

neslyšet zvuku, ni viděti chvění –

jen z meze stoupá modrý dým...

Ve výšce blankytem brázdu pták oře,

ozářen sluncem ze spodu...

V té chvíli zdá se vám: nebe je moře,

a ten pták padá pod vodu...

Všecko kol do kola podivně splývá...

Koralů spletí je blízký bor –

a obzor v dálce se pozamžívá

přeludem podmořských hor...

I samo slunce je v zajetí vodním,

v němž tone drsný káně vzlyk...

A tady hluboko, hluboko pod ním

na mezi leží trosečník.