Letní odpoledne.

Větřík skoro nedýchal

a slunéčko hřálo,

na záhonech v zahradě

kvítí jak by spalo.

Po obloze vlaštovky

lítaly jak šípy,

v úlu včely bzučely

zpod košaté lípy.

Ticho vše, jen pěnkava

pipla někde v stromu,

a zarostlý vodojem

šplounal tiše k tomu.

Nad vodou se rákosí

zvolna kolébalo,

nad ním tančil mušek roj

a šídlo jím hrálo.

Napřed hlasně, potom tíš,

tiše tak a spavě, –

ó jak se to usnulo

v té vysoké trávě!