LETNÍ PÍSEŇ

Na stromech vadne léto, na líně tekoucí řece,

kameny bíle žhnou a vrou.

Žitná pole v slunci už voní chleby z pece.

Jedle však nejhlubší stíny strou.

Léto má země, máš ráno, v nestárnoucí kdy kraje

zrosené stíny posíláš.

Léto má země, nám srdce pozdě ovocem zraje,

večer, kdy slavíky klokotáš.

Dokvetše stráně rdí se plody a hnědnou.

Chcete už přes moře, ptáčata?

Ještě ne, dlouho hřát bude léto, než zvednou

křídla se k vzletu rozpiatá.